Už několik dní nesvítí slunce. Les byl prázdný a tichý. Ani vrány nelétaly – tak byl les prázdný.
“No, to je ono, připrav se na zimu,” řekl Medvěd.
-Kde jsou ptáci? – zeptal se Ježek.
– Připravují se. Izolujte hnízda.
— Vystýlá prohlubeň suchým mechem.
— Sedí v díře a dýchá. Chce dýchat celou zimu.
“Je hloupý,” usmál se Ježek.
“Řekl jsem mu: Před zimou nebudeš mít dost.”
“Nadechnu se,” říká. Budu dýchat a dýchat.
– Pojďme za ním, možná mu můžeme pomoci. A šli k Zajíci.
Zaječí nora byla na třetí straně hory. Na jedné straně je Ježkův domeček, na druhé domeček Medvídka a na třetí Zaječí nora.
“Tady,” řekl Medvěd. – Tady. Ahoj Zajíci! – vykřikl.
“Aha,” ozval se z díry tlumený zvuk.
– Co tam děláš? – zeptal se Ježek.
– Chcete, abychom dýchali shora? – zeptal se Malý medvěd.
“To nepůjde,” ozvalo se z díry. – Mám dveře.
“Udělej to,” řekl Ježek.
“Trochu to otevřete a budeme dýchat,” řekl Medvěd.
“Bu-bu-bu,” ozvalo se z díry.
“Teď,” řekl Zajíc. -Tak dýchej!
Ježek a Medvídek si lehli na hlavu a začali dýchat.
– Ha. Ha. – vydechl Ježek.
– Ha-ah. Haa. – vydechlo medvídě.
– No, jak? – vykřikl Ježek.
“Je stále tepleji,” řekl Zajíc. – Dýchej.
– A teď? — o minutu později se zeptal Malý medvěd.
“Není co dýchat,” řekl Zajíc.
– Pojď k nám! – vykřikl Ježek.
– Zavři dveře a vypadni!
Zajíc zabouchl dveře a vylezl ven.
“Jako v lázních,” řekl Zajíc.
“Vidíš, tři z nás jsou lepší,” řekl Malý medvěd.
“Teď k tobě přijedeme celou zimu a budeme dýchat,” řekl Ježek.
“Pokud mrznete, pojďte ke mně,” řekl Medvěd.
“Nebo mně,” řekl Ježek.
“Děkuji,” řekl Zajíc. – Určitě přijdu. Jen ke mně nechoď, ano?
“Stopy,” řekl Zajíc. – Šlápni na to a pak mě určitě někdo sežere.
“liška”
Byl to mimořádný podzimní den! Bylo tolik modré, tolik ohnivého listí, tolik slunce, že k večeru začal Malý medvěd plakat.
-Co to děláš? – zeptal se Ježek.
“Nevím,” řekl Medvěd. – Chce se mi plakat.
“Viděl jsem to,” řekl Medvěd. “Proto pláču.”
– Proč tady pláčeš? Měl bys být šťastný,“ řekl Ježek.
“Pláču radostí,” řekl Medvěd.
– Samozřejmě! – A Malý medvěd se rozplakal.
– Uklidni se! — Ježek tlapou pohladil Medvěda. “Zítra bude zase sluníčko a zase poletí listí a odletí ptáci.”
“Odleť,” vzlykal Medvěd. A začal plakat ještě víc.
“Ale oni dorazí,” řekl Ježek. – Oni se vrátí. Zima pomine, sníh roztaje a oni se vrátí.
– Zima. — Medvídek hořce plakal a třásl se na celé tělo.
-No ano, zima. Ale to přejde a všechno bude znovu.
– Nechci! Nechci, slyšíš?
– Aby všechno zmizelo, odletělo! – vykřikl Malý medvěd.
“Nebude to trvat dlouho,” řekl Ježek. – Víš to sám. Jak je v zimě krásně!
– V zimě budu taky plakat.
– V zimě? ano proč?
– Bude mi jí líto. – A Medvěd už tak plakal, že si Ježek uvědomil: tady nepomůžou slova.
– Pojďme běžet! – vykřikl.
– Kde? — Malý medvěd zvedl řvoucí oči.
– Utečme, říkám! – A Ježek popadl Medvěda za tlapu a odtáhl ho do lesa.
-Kam mě to vedeš?!
Proběhli kolem staré zlomené břízy, přešli shnilý most přes potok, přelezli pokácenou osiku a vinoucí se mezi spálenými pařezy vylezli na horu.
– Podívej! – řekl Ježek a ukázal medvědovi houbu.
Malá zlatá houba se zataženými koleny seděla za soumraku v mechu.
– Vidíš? – řekl Ježek. – Nemá ani tátu, ani mámu, ani ježka, ani medvídka, je úplně sám – a nepláče.
“Nedívej se na mě tak, Ježku”
– Určitě budu, slyšíš? “Budu,” řekl Malý medvěd. Ježek přikývl.
– Určitě za tebou přijdu, ať se stane cokoli. vždy budu blízko tebe.
Ježek se tichýma očima podíval na Medvídka a mlčel.
“Věřím,” řekl Ježek.
Ježek spadl do vlčí nory a seděl tam týden. Belka ho náhodou našla: běžela kolem a slyšela Ježkův slabý hlas.
Medvědice hledala Ježka týden v lese, srazila se, a když k němu Veverka přiběhla, Ježka z nory vytáhl a přivedl domů.
Ježek tam ležel, až po nos přikrytý dekou, a tichýma očima se díval na Medvídka.
“Nedívej se na mě tak,” řekl Malý medvěd. “Nemůžu, když se na mě tak dívají.”
Ježek zavřel oči.
– No, teď je to, jako bys byl mrtvý. Ježek otevřel oči.
“Usměj se,” řekl Medvěd.
Ježek se snažil, ale moc to nedopadlo.
“Teď ti dám trochu vývaru,” řekl Malý medvěd. — Veverka přinesla čerstvé houby, já uvařil vývar.
Nalil vývar do šálku a zvedl Ježkovu hlavu.
“Ne, takhle ne,” řekl Medvěd. – Posaďte se.
“Nemohu,” řekl Ježek.
“Podložím tě polštářem.” Takhle.
“Je to pro mě těžké,” řekl Ježek.
Medvídek opřel ježka zády o zeď a zastrčil ho do polštáře.
“Je mi zima,” řekl Ježek.
– Právě teď. — Medvídek vylezl na půdu a přikryl Ježka ovčím kožichem. – Jak to, že ti není zima? Noci jsou tak chladné! “ řekl Malý medvěd.
“Skákal jsem,” řekl Ježek.
“Nic,” řekl Ježek. -Dáš mi trochu vývaru?
– Oh, ano! Napij se,“ řekl Malý medvěd.
Ježek párkrát usrkl a zavřel oči.
“Jsem unavený,” řekl Ježek.
– Ne, pij! – A Medvídek začal krmit Ježka lžičkou.
– Pro Zajíce! Víš, jak pomohl!
“Počkej,” řekl Ježek. – Dám si pauzu.
– Napij se zajíci, zkusil.
– Co udělal Křeček?
– Nic. Každý den přiběhl a zeptal se.
-Nech ho čekat. “Nemám sílu,” řekl Ježek.
“Někdy ráno přiběhl,” řekl Medvěd. – Jezte lžíci.
– A teď – pro Sovu!
– Co s tím má společného sova?
– Jak? Ne, vypiješ tři lžíce pro sovu.
– Ano, letěl jsem na něm tři noci. Hledali tě.
“Lžeš,” řekl Ježek.
– Abych neopustil své místo!
– Jak jsi to vylezl?
– Víš, jak je silný? Sedl mu na krk a odletěl. Měl jsi vidět, jak se nás Zajíc bál.
“Tady, napij se a já ti to řeknu.”
Ježek vypil tři lžíce za sebou a znovu zavřel oči.
– Jak se tě Zajíc vyděsil?
– A! Zajíc? Dokážete si to představit? já letím. A tady je. Dej mi další lžíci. Slyšíte, jak to voní? Páni!
– Tady to máš. Sedí, kroutí ušima. Tady jsme.
– Ano. Vyskočí a uteče! Výr málem narazil do stromu. Pojďme pro Sovu.
– Ne. “Vůbec to neumím,” řekl Ježek. – Nech mě jít do postele.
Medvídek postavil Ježka na jeho původní místo a přikryl ho ovčím kožichem.
“No,” zeptal se Malý medvěd, “je teplo?”
“Uh-huh,” řekl Ježek. — Přišel jsi na nápad o Sově? Mluvit.
– O čem to mluvíš? Až se zlepšíš, poletíme spolu.
“Poletíme,” zamumlal Ježek sotva slyšitelně a usnul.
Všechny dopisy těchto příběhů jsou zde brány s něhou
Fotografie zábavných a úžasných zvířat jsou nejlepší způsob, jak vás rozveselit. A my vám radíme nekoukat se jen na fotografie, ale zkusit se od našich menších bratříčků naučit něco užitečného.
Například zvíře jako quokka se může usmívat. Tento malý krátkoocasý klokan se rád fotí a vždy se usmívá, když vidí lidi.
Ostatně, jak řekl mýval, úsměv každého zahřeje. Když už jsme u mývalů. Nikdy nesedí nečinně. Neustále něco myjí, čistí a každý předmět, který jim spadne do tlapek, nejprve pečlivě ohmatají. Za to se jim říkalo kloktače.
A samozřejmě lemur. To je někdo, od koho byste se měli učit, abyste se nestresovali. Lemur se uvolní v každé pro něj nepochopitelné situaci. A to mu velmi pomáhá vyhnout se potížím.
Připravili jsme pro vás fotografie některých půvabnějších zvířat. Ať máte dobrou náladu i přes zimu nebo rozbředlý sníh. A nenechte se celou zimu hibernovat, jako to dělají ježci a medvědi.
“Jako dítě jsem si nasadil čepici, ale teď si ji nemůžu sundat.” Foto: GLOBAL LOOK PRESS
1. Medvědi se rodí velmi malí
Novorozené mládě medvěda hnědého váží méně než 400 gramů. S věkem se hmotnost zvířete zvyšuje téměř tisíckrát. Pokud by lidé přibírali na váze stejným způsobem, pak by v dospělosti vážili několik tisíc kilogramů.
— Hlavní věc je kýchnout tím, co se má! Foto: GLOBAL LOOK PRESS
2. Želva může dýchat. kořist
Vzácná želva bělokrká Elsea je schopna dýchat zadkem. Pátý bod tohoto potomka dinosaurů je schopen absorbovat kyslík jak na zemi, tak ve vodě. Vědci jsou potěšeni úžasnými schopnostmi želvy. Je jen škoda, že tyto úžasné želvy jsou na pokraji vyhynutí.
– Jsem Duncan MacLeod! A nikdy nezemřu! Foto: TaKasi Murai
3. Medúzy mohou žít věčně
Medúza Turritopsis může žít věčně. I když oceán, ve kterém žije, vyschne, medúza se jednoduše změní v polyp a poté, když se objeví voda, znovu roztáhne chapadla a stane se krásným „želé“.
– Hej, hibernuješ i v zimě? Foto: GLOBAL LOOK PRESS
4. Ježci spí a nemrznou
V zimě se ježci ukládají k zimnímu spánku. Usínají ve spadaném listí a napichují si listí na páteř. A během chladného počasí klesne tělesná teplota spícího ježka na 2 stupně. Ježci spí „chladnokrevně“ asi 120 – 130 dní.
– Zbavte se toho! Foto: GLOBAL LOOK PRESS
5. Lemuři se nikdy nenapnou
Lemuři nikam nespěchají. A opravdu se nikdy nenapnou. Pokud v okolí není co jíst, jdou prostě spát. A po ránu se celé jejich rodiny opalovaly – vyhřívaly se na sluníčku s nataženýma rukama.
6. Dospělí čápi mají oddělenou ložnici
Čápi si staví hnízda na těch nejúžasnějších místech – na továrních komínech, na podpěrách vedení vysokého napětí. Ptáci potřebují pro své hnízdo velkou plochu, alespoň metr až dva. Pokud není dostatek míst pro hnízda, čápi mohou bojovat o území. Vedle hnízda pro potomky staví maminka s tatínkem většinou druhé, menší hnízdo. Takříkajíc oddělená rodičovská ložnice.
– Promiň, mon cher, nerozumím ti! Foto: GLOBAL LOOK PRESS
7. Kozy dělají přízvuk
Vědci zjistili, že kozy, stejně jako lidé žijící v různých zemích, mají svůj vlastní jazyk. Tedy v závislosti na místě bydliště koza s přízvukem šipká a běhá.
A DALŠÍ
“Svým zobákem a tlapkou cítím poblíž myš!” Foto: GLOBAL LOOK PRESS
Sova „vidí“ peřím
Sova nemá bulvy. Kvůli tomu ptáci nemohou otáčet očima, musí kroutit krkem. Sovy jsou dalekozraké, vidí perfektně na dálku, ale na blízko se orientují pouze zvukem a svými „super senzory“ – tenkými citlivými pírky na zobáku a tlapkách.
Psi mohou sčítat a odečítat
Mentální vývoj psa je na úrovni 2letého dítěte. Pes rozumí více než 165 slovům a umí také sčítat a odčítat v rozmezí 4 – 5. Za nejchytřejší jsou považováni kolie, pastevečtí psi, labradoři a buldoci.
Přečtěte si také
Věková kategorie webu 18 +
Online publikace (webová stránka) je registrována Roskomnadzorem, certifikát El č. FS77-80505 ze dne 15. března 2021.
ŠÉFREDAKTOR OLESIA VYACHESLAVOVNA NOSOVÁ.
HLAVNÍ REDAKTOR STRÁNEK – KANSKY VIKTOR FEDOROVICH.
AUTOREM MODERNÍ VERZE EDICE JE SUNGORKIN VLADIMIR NIKOLAEVICH.
Příspěvky a komentáře čtenářů webu zveřejněny bez úprav. Redakce si vyhrazuje právo je ze stránek odstranit nebo upravit, pokud jsou tyto zprávy a komentáře zneužitím svobody médií nebo porušením jiných požadavků zákona.
Nakladatelství JSC Komsomolskaja Pravda. INN: 7714037217 OGRN: 1027739295781 127015, Moskva, st. Novodmitrovskaya, 2B, patro 8, pokoj. 800, tel. +7 (495) 777-02-82.
Výhradní práva na materiály zveřejněné na webových stránkách www.kp.ru v souladu s právními předpisy Ruské federace o ochraně výsledků duševní činnosti náleží vydavatelství JSC Komsomolskaja Pravda a nejsou předmětem použití jinými osobami v v jakékoli formě bez písemného souhlasu držitele autorských práv.
Nákup autorských práv a kontaktování redakce: [email protected]