Slyšeli jste, jak jídlo zpívá? Samozřejmě, pro některé divoké kanibaly není Chaliapin nic jiného než dobrý basový kebab, ale nemyslete si, že za pojídání zpěváků mohou jen bezduchí divoši, my sami jsme na tom o něco lépe. Vezměte si například osud takových vynikajících zpěváků naší planety, jako jsou cvrčci – kdo je nejí! Je jasné, že je žerou nejrůznější žáby a jiná zvířata, ale jaká je po nich poptávka? Lidé však jedí i cvrčky – neukazujme prstem na východ, ale v některých asijských zemích jsou považováni za docela delikatesu a navíc velmi zdravé. Ti, kteří se ještě nerozhodli kriket vyzkoušet sami, ho klidně koupí jako živou potravu pro své mazlíčky – ptáky, ještěrky, pavouky. A jen málo lidí přemýšlí o tom, že mezi desítkami hmyzu odsouzenými k smrti v žaludku někoho jiného možná zmizí nový Caruso, Lemeshev nebo dokonce Basque.
Nějak je to všechno tragické. Existují však lidé, kteří jsou připraveni vidět osobnost v kriketu a milovat ho ne pro jeho nutriční hodnotu, ale právě proto. Nebo spíše z nějakého důvodu, ale pro jejich hlasový talent. První, kdo v těchto představitelích řádu Orthoptera rozpoznal nadané umělce, byli zřejmě Číňané. A nyní v ulicích čínských měst můžete vidět štíhlé starce, kteří dělají nejrůznější věci, jako je gymnastika rukama a nohama, a zatímco se majitelé zahřívají, jejich věrní cvrčci, visící ve svých krabicích na větvích stromů, dýchají čerstvý vzduch . Jak moc si cvrček takovou procházku užije, je otázkou; čínští staří lidé však samozřejmě vědí lépe: místní obyvatelé chovali zpěvný hmyz nejméně dva tisíce let. Jaké pěkné zvíře, žádné potíže s ním, jeho chov není drahý a jaká je to radost! Zpěvem cvrčků se bavila i místní šlechta a v císařských palácích byli dokonce zvláštní lidé, kteří se výhradně zabývali péčí o tento hmyz.
Zvláště hlasitý kriket v dnešním Pekingu může stát až sto dolarů, což není za takovou maličkost špatné. Číňané si však tohoto hmyzu cení nejen pro jeho hlas, ale také pro jeho vnější vlastnosti: kdo je větší a jasnější, je tedy dražší. Na světě existuje mnoho druhů cvrčků a téměř všichni dobře zpívají, ale jedním z nejlepších je obyčejný cvrček domácí (Acheta domesticus), který se v našich obchodech se zvířaty prodává za kus asi za tři rubly. To je ten samý cvrček, co sedí za sporákem a který se podle cedule naštěstí objevuje: malý, jeden a půl až dva centimetry dlouhý, šedý nebo nažloutlý pán s knírkem, velmi podobný kobylce, se kterou je skutečně vzdáleně příbuzný. Cvrček domácí je domestikovaný velmi dlouho – pravděpodobně začal žít vedle nás hned poté, co člověk vynalezl domov. Tento cvrček je však nezávislý tvor: v zimě se vplíží do domu, ale v létě často žije venku. Ptáte se, jak cvrčci dokázali přežít v pravěku, kdy jsme ještě nevěděli, jak se žije v jeskyních, jak přežili ruskou zimu? A pak se nenašli ani v naší oblasti, žili v nějaké stále zelené Africe a lidi ani trochu nepotřebovali. A jak se k nám dostali? Nějak se tam dostali, hmyz obecně je skvělými mistry v pronikání do míst, kde se nikdy nenarodil.
Cvrčkový zpěv dokáže polidštit i ten nejdrsnější industriální interiér – tyto zvuky zútulní každý domov, a tak by mnozí chtěli mít cvrčka. A obchod tyto lidi okamžitě potkal na půli cesty a nabídl jim originální dárek v podobě skupinky hmyzu zazděné v krabici, kterou ani nemusíte krmit – jako, oni tam už všechno mají. No, možná tam jídlo opravdu je – ale co ta voda? Kromě toho, kdo ví, jak dlouho chudáci cvrčci strávili ve vězení – tento hmyz není v žádném případě věčný: prošel stádiem vajíčka, larvy, nymfy (dospělé larvy), přežil několik svlékání a stal se imago, tj. plnohodnotný dospělý tvor, jsou schopni vydržet 60-90 dní, ne více. Je možné, že obyvatelé dárkové krabičky s vámi budou žít jen pár dní. A vůbec, to všechno je jaksi nehumánní – pevně zamykat živého tvora a také od něj vyžadovat písničky!
Ačkoli domácí kriket je připraven zpívat, dokud je naživu. Zpívá, aby paní zaujal; když mu dáma věnovala pozornost, zpívá, aby ji okouzlil; No, když vidí samce, který se také uchází o srdce své vyvolené, zazpívá, aby ho zastrašil. A jelikož jsou tito cvrčci vždy připraveni k rozmnožování, jejich píseň plyne dnem i nocí, zimou i létem. A mimochodem, neexistuje způsob, jak je umlčet – a každý, kdo chce získat zpívající cvrčky, by si to měl pamatovat: nemají vypínač. Nebo spíše existuje: můžete jim utrhnout křídla, a pak ztichnou, protože co je to za zpěv – a nálada není správná a není s čím zpívat, protože cvrčci nezpívají svými ústy vůbec, ale třením cvrlikající šňůry jednoho křídla o zuby druhého. Tento způsob hledání ticha se ale pro slušného člověka nehodí – slušný člověk by zvířata nikdy netýral, bylo by pro něj lepší koupit si dobré špunty do uší a jít spát někam dál od cvrčků. Většinu lidí však zpěv cvrčka ukolébá, ale kdo tyto zvuky nesnese, asi by tak hlasité mazlíčky prostě neměl mít. Pravda, někdy to nezávisí na nás – cvrčci mohou začít sami i v městském bytě: jeden ze sousedů si koupil živé jídlo a jídlo bylo smyto, takže můžete jen vydržet a čekat, až váš host zemře starý věk. Pokud vám ovšem neutekl s manželkou a dětmi – pak vás zpěv cvrčků možná bude bavit léta.
Cvrčci se však tak snadno nerozmnožují, potřebují k tomu speciální teploty a vlhkost, takže od nich někdy nemohou získat potomky ani ti, kteří by cvrčky chtěli chovat, ale nechme tyto problémy na profesionálních chovatelích cvrčků. Nám, co potřebujeme cvrčka ne pro zisk z něj, ale čistě pro duši, bude stačit koupit pár samečků, protože jen oni zpívají, a pár samiček pro inspiraci. V tomto hmyzu se chlapci a dívky zcela jasně liší: dámy mají poměrně dlouhý vejcovod podobný bodnutí. Při nákupu dospělých jedinců je těžké odhadnout, jak dlouho budou žít, a jak budou hlasití, také není okamžitě jasné, takže budeme muset doufat v to nejlepší a mezitím vytvořit co nejpříznivější prostředí pro cvrčky. . Ke radosti potřebují plastovou nádobu (lze použít i akvárium, ale jen s víkem, jinak všichni zpěváci utečou), a docela prostornou: pro společnost sedmi nebo osmi cvrčků budete potřebovat nádobu minimálně 20×30 cm. Pokud cvrčci pocítí nedostatek životního prostoru, budou se rvát a kousat si navzájem tykadla a křídla a svá mláďata úplně sežerou. Na dno nádoby se vyplatí nasypat otruby – pro cvrčky to bude příjemná podestýlka a k pití se jim bude hodit například malý talířek nebo plastové víčko s mokrou vatou. Pro úkryt není nic lepšího než kartonová krabice od vajec, ale ne plastová, protože to cvrčci určitě rozžvýkají a plast je zabije, stejně jako nás ostatní. Krmit je můžete doslova čímkoli: bude jim vyhovovat mleté krmivo pro psy nebo kočky, krmivo pro ryby a především speciální krmivo pro hmyz. Pro zpestření by se jim měl dát plátek masa, list salátu, kousek okurky, rajče, jablko a další zelenina a ovoce – jen to všechno mokré jídlo jim musí po pár hodinách odebrat, aby to šlo nezkazit. Uklidit jim domov je nutné, když je to potřeba: pokud odstraníte zbytky jídla včas, tak zhruba jednou týdně. Cvrčci z takového čištění samozřejmě radost nemají, ale co se dá dělat? No pokojová teplota je pro ně docela vhodná, takže nejsou potřeba žádná topidla.
Je nepravděpodobné, že byste se mohli spřátelit s kriketem – nijak nerozlišují své majitele, bojí se lidí a snaží se od nich co nejrychleji uniknout. Neměli byste to ani sbírat – je to děsivé a kromě toho by naše nemotorné prsty mohly křehký hmyz snadno ochromit. A samotný křehký hmyz dokáže bez viditelné přípravy skočit jeden a půl metru – kobylka je přece příbuzná kobylce – a pak si ji jít chytit! Existuje však jeden způsob: zhasněte na půl hodiny světlo – a možná potom svého uprchlíka najdete sedět na jedné ze zdí. A pak to opatrně, zavařovací sklenicí nebo síťkou, chyťte – ale ne rukou, jinak ji rozdrtíte! – a vraťte ho na místo. Pokud ho nechytíte, bude žít ve volné přírodě, sbírat vám drobky ze stolu, lovit šváby – a samozřejmě zpívat. Pokud nemáte drobky a šváby, buď zemře hlady, nebo půjde k sousedům a zazpívá tam. A budete muset jít do obchodu (například www.zookarlo.ru) pro nové cvrčky.
- Časopis “Kommersant Weekend” č. 21 ze dne 06.06.2014. listopadu 67, str. XNUMX
- Zvířátka s Olgou Volkovou odběr odhlásit